Klimatická „Rebelie proti vyhynutí“ a nastrčené dítě v roli bílého koně

Uveřejněno dne 19 března 2020 000 11:28
Článek Andrewa Ashe „Climate’s „Extinction Rebellion“ and the Child Stalking Horse“, který vyšel 14. října 2019, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

  • Nejdůležitější je to, že demonstranti mají nějaký „cíl“, a na tom, zda je správný nebo špatný, nezáleží. A zatímco jim tleskají milující rodiče, političtí aktivisté a zkorumpovaní vědci, tak smutnou skutečností zůstává, že sluneční erupce – zřejmě hlavní příčina změny klimatu – žádné štědré granty na výzkum neudělují.
  • Je samozřejmě nepochybně lepší neničit životní prostředí a nezahltit svět plastem. Naštěstí izraelští a jiní vědci vynalezli několik typů vlákna silného jako plast, ale rozložitelného jako pomerančová kůra – a údajně bezpečně jedlého.
  • Demonstranti za klima však tento obtížný a složitý problém nijak neosvětlují, ale jen stále více prohlubují rozkoly rozdělující svět, ve kterém žijeme. Jak letos v létě připustil hlavní poradce americké kongresmanky Alexandrie Ocasio-Cortez, „Green New Deal“ („Nový zelený úděl“) nebyl koncipován s cílem řešit změny klimatu, nýbrž spíše jako „způsob, jak přestavět náš ekonomický systém.“
  • Zdá se, že to, co chtějí, je socialismus: vládní kontrolu nad celým národním hospodářstvím, včetně výrobních a distribučních prostředků. Podle historické zkušenosti vede socialismus pouze ke všeobecnému snížení životní úrovně a k tomu, že základní životní potřeby jsou pro všechny na příděl. Například ve Velké Británii, v National Health Service, nechtějí vysoce kvalifikovaní lidé tvrdě pracovat za méně peněz. Byli by pak všichni chudší a veřejné služby by byly mizerné. Potřebujeme růst: svobodnou ekonomiku, lepší úroveň vzdělávání a musíme vytvářet více pracovních míst, jinými slovy potřebujeme „zvětšovat náš ekonomický koláč“ – spíše než útočit na „bohaté“ [čtěte: střední třídu] a pranýřovat je za stávající sociální rozdíly.
  • Tito lidé mají s prací společné pouze to, že druhým v práci překážejí, a proto nemají žádné právo moralizovat.

——————————————————————————————————————-

Možná, že jste se domnívali, že je v pořádku se vydat do Londýna, a že už nehrozí, že uvíznete v dopravním chaosu díky demonstracím hnutí „Extinction Rebellion UK“, (česky „Rebelie proti vyhynutí, Velká Británie“). Bohužel, aktivisté za změnu klimatu zorganizovali v Londýně znovu dlouhé dva týdny protestů a demonstrací. Vypuklo to 7. října 2019.

„Extinction Rebellion UK“ je nesourodý kolektiv pozůstávající z mladých mileniálů a postarších ekologických válečníků. Spojuje je obava o klima a snaha chránit životní prostředí, rádi poslouchají zvuk svých vlastních hlasů, ale hlavně nemají nic lepšího na práci.

Hnutí „Extinction Rebellion UK“, („XRUK“), nyní naplánovalo obsazení důležitých částí centrálního Londýna, údajně „ve snaze zachránit planetu”. Těmto lidem totiž nestačilo, že už jednou letos způsobili v Londýně chaos a že v září způsobili dopravní kolaps v Manchesteru. Během „stávky“ v pátek 20. září 2019 byly problémy po celé Velké Británii, když se jejich kamarádi ulili ze škol a šli také demonstrovat.

Poněkud neobvyklá strategie se zatím obrací proti samotným demonstrantům. Lidi, kteří by je mohli přinejmenším mlčky podporovat, spíše odrazují a nedaří se jim získat ani podporu těch, jejichž životy komplikují, protože jim brání v cestě do práce. Jak je ovšem můžeme brát vážně, když se zdá, že mimo sebe ostatní lidstvo nenávidí, komunikují v emocionálních nadsázkách a vyžadují od nás respekt – a sami přitom mají na sobě tričko s nápisem „Fuck Boris“ („Do pr**le s Borisem“)?

Plánovaný chaos ovlivní nejen Londýn. Očekává se, že protesty na náměstí Trafalgar Square, u budovy ministerstva vnitra (Home Office), a podél bulváru The Mall budou podle hnutí součástí „Mezinárodní rebelie“ probíhající v 60 městech po celém světě. Londýnská Metropolitní policie – již i tak naprosto přetížená díky stále rostoucí hrozbě terorismu a epidemii zločinů páchaných nožem – bude v pohotovosti, aby zabránila protestujícím znovu zablokovat důležité dopravní tepny, včetně hlavních mostů a silnic.

Demonstranti využívající svého demokratického práva na protest ohrožují celý Londýn. Chaos způsobený blokováním frekventovaných ulic, sprejováním fasád vládních budov, přilepováním se na vozovky důležitých mostů nebo ke dveřím úřadů potvrzuje jednu jedinou věc, totiž že demonstranti zvysoka kašlou na ostatní lidi, o které mají údajně takovou starost.

Tento rok se může stát „Rokem dítěte v roli bílého koně. Jejich ikonou je šestnáctiletá Greta Thunberg. S vydatnou pomocí svých bohatých rodičů, přátel a guru PR, jakož i všudypřítomného levicového miliardáře George Sorose, se Greta Thunberg stala lídryní pomatených a zpovykaných teenagerů a přívrženců se sklonem k stádnímu chování. Tato různorodá skupina neinformovaných středostavovských figurek na šachovnici si zřejmě ani neuvědomuje, že je neinformovaná. Vypadá to, že nemají ani potuchy o tom, že věda, kterou se ohánějí je zkorumpovaná a nehodná důvěry. Matka Země totiž vypustit duši rozhodně nehodlá.

Je samozřejmě nepochybně lepší neničit životní prostředí a nezahltit svět plastem. Naštěstí izraelští a jiní vědci vynalezli několik typů vlákna silného jako plast, ale rozložitelného jako pomerančová kůra – tadytady a tady – a často údajně bezpečně jedlého.

Demonstranti za klima však tento obtížný a složitý problém nijak neosvětlují, ale jen stále více prohlubují rozkoly rozdělující svět, ve kterém žijeme. Jak letos v létě připustil hlavní poradce americké kongresmanky Alexandrie Ocasio-Cortez, „Green New Deal“ (Nový zelený úděl) nebyl koncipován s cílem řešit změny klimatu, nýbrž spíše jako „způsob, jak přestavět náš ekonomický systém.“

Zdá se, že to, co chtějí, je socialismus: vládní kontrolu nad celým národním hospodářstvím, včetně výrobních a distribučních prostředků. Podle historické zkušenosti vede socialismus pouze ke všeobecnému snížení životní úrovně a k tomu, že základní životní potřeby jsou pro všechny na příděl. Například ve Velké Británii, v National Health Service, nechtějí vysoce kvalifikovaní lidé tvrdě pracovat za méně peněz. Byli by pak všichni chudší a veřejné služby by byly mizerné.

Odstrašujícím případem je například historie státem kontrolované lékařské péče o americké vojenské veterány. Až teprve Trumpova administrativa konečně letos v létě nabídla veteránům privátní péči. Státní školství je také nedostatečné a většina voličů vítá možnost si pro své děti vybrat školu podle svého. Do státní školy neposílal své děti ani americký prezident Barack Obama. Potřebujeme růst: svobodnou ekonomiku, lepší úroveň vzdělávání a musíme vytvářet více pracovních míst, jinými slovy potřebujeme zvětšovat náš ekonomický koláč – spíše než útočit na „bohaté“ [čtěte: střední třídu] a pranýřovat je za stávající sociální rozdíly.

A kolik z těchto demonstrantů milujících Zemi si užilo letní dovolenou v zahraničí, na kterou letěli v letadle ničícím ozón v atmosféře? Kolik z těchto mladých lidí by kvůli záchraně planety bez reptání zrušilo svůj velký výlet po Evropě nebo svoji životní několika měsíční okružní cestu po Asii s batohem na zádech? Kolik z nich by se vztekalo na Twitteru, kdyby stávkovali zaměstnanci jejich letecké společnosti, nebo kdyby byly jejich hotely během jejich dovolené zavřeny kvůli nějakému protestu?

Nejdůležitější je to, že demonstranti mají nějaký „cíl“, a na tom, zda je správný nebo špatný, nezáleží. A zatímco jim tleskají milující rodiče, političtí aktivisté a zkorumpovaní vědci, tak smutnou skutečností zůstává, že sluneční erupce – zřejmě hlavní příčina změny klimatu – žádné štědré granty na výzkum neudělují.

Zdá se, že tito zpovykaní a uplakaní demonstranti skutečně věří, že dělají něco užitečného pro lidstvo, i když ve skutečnosti jsou jen loutkami v rukou politiků, kterým nejde o nic jiného, než o moc, a korporací, kterým jde jen a jen o zisk. Sní o zničení stávající ekonomiky, aby se na úkor nás ostatních obohatili, přesně podle standardního socialistického modelu, tak jako v Rusku, na Kubě nebo ve Venezuele.

Těmto vnímavým a ovlivnitelným duším, jejichž představivost zaujaly myšlenky hnutí „Rebelie proti vyhynutí,“ se nedaří dělat nic jiného, než ztěžovat život těm z nás, kteří skutečně musí chodit do práce, aby si vydělali na živobytí. Tito lidé mají s prací společné pouze to, že druhým v práci překážejí, a proto nemají žádné právo moralizovat.

Andrew Ash žije ve Spojeném království.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist